BARTOŠ L, BARTOŠOVÁ J, CHALOUPKOVÁ H, DUŠEK A, HRADECKÁ L, SVOBODOVÁ I.
Jedná se v pořadí už o třetí práci, která se zabývá selháním reprodukce jako anti-strategie samice vůči potencionální infanticidě samcem. Studie dokládá, že i v dnešním bezpečném a člověkem řízeném chovatelském prostředí stále působí principy z oblasti behaviorální ekologie, důležité pro život předků domácích zvířat a jejich volně žijící příbuzné. V tomto případě důsledky výrazně ohrožují reprodukci fen po krytí, aniž by byly skutečné příčiny ztrát detekovatelné klinickým vyšetřením.
V chovatelské praxi je běžné odvézt hárající fenu ke krytí mimo domovské prostředí a pak jí vrátit zpět. Pokud je v domácím prostředí přítomen pes - samec (dále „domácí samec“), který fenu nekryl, je z jeho strany fena vystavena riziku zabití štěňat, která se posléze narodí. Zabíjení mláďat jiného samce je častá a funkční samčí reprodukční strategie u mnoha druhů zvířat. Z 621 záznamů o krytí 249 zdravých fen 11 skupin plemen psa domácího vyplynulo, že pravděpodobnost selhání reprodukce feny kryté mimo domov je zásadně ovlivněna podmínkami, v jakých je fena po návratu domů chována. Nejmenší ztráty reprodukce nastaly, když byla fena držena ve stejném prostoru, umožňujícím fyzický kontakt s domácím samcem. Pokud však byla fena po krytí umístěna do samostatného kotce a domácí samec k ní nemohl, šance selhání reprodukce byla 8x vyšší, než když s ním mohla sdílet prostor. Sdílení prostoru s domácím samcem umožnilo feně po krytí svádět domácího psa a navodit tak dojem, že může být otcem budoucích štěňat. Tím samice eliminuje riziko, že tento samec narozená štěňata po jiném otci zabije. Z našich dat není zatím jasné, zda dochází k selhání reprodukce zabráněním implantace blastocysty nebo přerušením březosti po implantaci. Můžeme pouze potvrdit, že část březostí byla ztracena až po implantaci zárodku (u fen, jejichž březost byla potvrzena ultrazvukem).
Aplikace výsledků dává šanci chovatelům psů zvýšit úspěšnost reprodukce chovaných fen.