S velkým zármutkem jsme přijali smutnou zprávu, že nás ve svých devádesáti letech opustil bývalý spolupracovník, významný odborník na genetiku a šlechtění, spoluzakladatel oddělení genetiky, ředitel Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze Uhříněvsi, prof. Ing. Václav Jakubec, DrSc.
 |
Profesor Václav Jakubec byl vedoucím oddělení genetiky a v letech 1991 až 1992 ředitelem VÚŽV. Napsal řadu významných knih, které se staly základními učebnicemi genetiky, například: „Odhad plemenné hodnoty hospodářských zvířat“, „Selekce-Inbríding-Hybridizace“.
|
Pan profesor Václav Jakubec se narodil 1930 v Rozvadově. Vystudoval vyšší rolnickou školu v Plzni a Březnici (1951) a návazně vysokou školu zemědělskou, zootechnický obor, v Brně (1955). V roce 1962 obhájil vědeckou hodnost (CSc.) a v roce 1967 se habilitoval. V roce 1978 obhájil doktorský titul (Dr.Sc.) a v roce 1990 byl jmenován profesorem.
Během studií byl zaměstnán jako praktikant v Kolovratském lesním podniku, praktikant v Horském pastevním družstvu v Rozvadově, pomocná vědecká síla a instruktor na Vysoké škole v Brně. Po ukončení vysoké školy nastoupil na pracoviště České akademie zemědělských věd (ČSAZ), do Výzkumného ústavu chovu ovcí v Jedlové v Orlických horách. Při reorganizaci pracovišť ČSAZ, přešel v roce 1963 do Ústředního výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi. V Uhříněvsi pracoval až do roku 1993, kdy přešel na Českou zemědělskou univerzitu do Prahy a až do roku 2007 byl zapojen do výuky studentů.
Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby (VÚŽV) v Praze Uhříněvsi byl spolu s doc. Šilerem, prof. Váchalem a prof. Hurníkem zakladatelem oddělení genetiky (genetika byla po roce 1948 z politických důvodů zakázána, prvé knihy a články o genetice se objevují až po roce 1960). Pracoviště se během poměrně krátké doby vypracovalo na světovou úroveň a vytvořilo u nás i v zahraničí uznávanou školu genetiky populací a genetiky kvantitativních znaků. Během zaměstnání ve VÚŽV vykonával prof. Jakubec funkci vedoucího oddělení a odboru genetiky a od roku 1990 ředitele VÚŽV.
V uvedeném období zastával vedoucí funkce v Akademii zemědělských věd Československé federativní republiky (AZV ČSFR ) a České akademie zemědělských věd (ČAZV), byl vicepresidentem AZV ČSFR a presidentem ČAZV. Byl členem vědeckých rad vysokých škol a výzkumných ústavů, členem oborových rad doktorského studia, předsedou komisí pro obhajoby disertačních prací, sestavoval učební plány a podílel se na otevření nových studijních oborů na vysokých školách. Koordinoval celostátní výzkumné úkoly. Byl zapojen do mezinárodních vědeckých organizací, především Evropského společenství pro živočišnou výrobu (EAAP), kde byl dlouhodobě členem předsednictva. Zajišťoval spolupráci domácích pracovišť s vědeckými pracovišti v Evropě, USA a Kanadě. Pan profesor Jakubec obdržel celostátní ocenění, byl nositelem zlaté medaile České akademie věd a obdržel ocenění „Distinguished Service Award EAAP“.
Vyučoval genetiku a šlechtění zvířat na zemědělských vysokých školách, především v Brně, Praze a Stuttgart-Hohenheim. V letech 1995-2006 vedl pravidelné několikatýdenní semináře a výuku na Humboldtově universitě v Berlíně. Vychoval jak v České republice, tak v zahraničí, významné následovníky, kteří zastávají důležitá postavení v genetice a šlechtění zvířat.
Napsal se spoluautory řadu knih, které se staly základními učebnicemi, například: Odhad plemenné hodnoty hospodářských zvířat (1999); Teorie a praxe selekce hospodářských zvířat (2003); Šlechtění masných plemen skotu (1998); Šlechtění ovcí (2001); Šlechtění prasat (2002); Selekce-Inbríding-Hybridizace“ (2010); Šlechtění a management genetických zdrojů zvířat“ (2012).
Jeho vědecká práce byla zaměřena především na šlechtění ovcí a hybridizaci hospodářských zvířat, a uplatnění teoretických poznatků v zemědělském provozu. Jeho přínos v rozvoji teorie hybridizace je celosvětový. Vyvinul obecný model pro odhad parametrů křížení populací hospodářských zvířat a předpověď užitkovosti kříženců, které jsou základem pro optimalizace hybridizačních programů. V posledním období aktivního života se věnoval šlechtění nejcennějšího genetického zdroje, a to starokladrubského koně. V této oblasti vyvinul nové metodické přístupy.