Mlezivo, tedy „prvotní mateřské mléko“, představuje pro mláďata v prvních dnech života nepostradatelný nápoj. Jsou v něm obsaženy nejen všechny potřebné živiny pro růst a vývoj mladého organismu, ale také protilátky, které se významným způsobem podílí na vytvoření imunitního systému mláděte v prvních týdnech života.
V chovu skotu je včasné napojení telete kvalitním mlezivem zásadním okamžikem, který ovlivní jeho další vývoj, obranyschopnost čelit vysoce infekčnímu prostředí na farmách a následně i jeho užitkovost. Aby se tento životně důležitý přenos imunity zdařil, je zapotřebí si ohlídat několik klíčových aspektů.
Tím prvním je kvalita samotného mleziva, a to jak imunologická (aby mlezivo obsahovalo dostatečnou hladinu imunoglobulinů), tak mikrobiologická (aby mlezivo obsahovalo naopak co nejméně nežádoucích mikroorganismů). Tím druhým, neméně důležitým aspektem, je management mlezivové výživy, tedy kdy, jak a jaký objem mleziva teleti krmit, aby byl přenos imunity zajištěn. Všemi těmito dílčími otázkami se dlouhodobě zabývá výzkumný tým ve VÚŽV a VÚVeL a k tomuto tématu vydal mnoho publikací, včetně praktických metodik.
Aktuálně nejnovější publikace se věnuje v Čechách obecně dosti opomíjené záležitosti – a tou je mikrobiologická kontaminace mleziva. K té může dojít například při nedodržení hygienického postupu dojení, špatným skladováním či nedostatečnou sanitací krmných nádob. Když se čerstvě nadojené mlezivo kontaminuje bakteriemi z prostředí, může být pro tele, co se imunity týká, v lepším případě zcela neúčinnou tekutinou, protože imunoglobuliny v mlezivu obsažené se rovnou naváží na patogeny a nejsou tedy potom absorbovány střevem telete do krevního oběhu. V horším případě, při masivní kontaminaci se mlezivo může dokonce stát pro zcela nechráněné novorozené mládě zdrojem nebezpečné infekce, tedy přesným opakem toho, čím by mělo být.
Na 39 českých farmách dojeného skotu bylo odebráno 1 241 vzorků mleziva od krav holštýnského (42 %) a českého strakatého plemene (58 %). Sledovány byly tři hlavní mikrobiologické ukazatele: celkový počet mikroorganismů (TPC), počet koliformních (TCC) a počet nekoliformních (NCC) mikroorganismů. Autoři studie dále vyhodnocovali faktory ovlivňující kvalitu mleziva, jako například efekt farmy, parity, plemene, objemu nadojeného mleziva a jiné. Ve 155 vzorcích byly rovněž přesně identifikovány nejčastější druhy patogenů.
Výsledky této studie ukázaly alarmující hodnoty mikrobiální kontaminace vzorků. Více než 71 % všech vzorků přesáhlo limit pro celkový počet mikroorganismů (<100 000 cfu/ ml) a téměř 37 % mělo hodnoty mikrobiální kontaminace extrémně vysoké, dokonce ≤ 1000 000 cfu/ml!
Nejčastěji izolovanými mikroorganismy byly bakterie rodu Enterococcus (74 % vzorků). Převážná většina izolovaných patogenů patřila mezi běžné zástupce mikrobiální flóry kůže a sliznic, dále mezi fekální či environmentální kontaminanty. Jen u 14 % testovaných vzorků byly zjištěny patogeny mléčné žlázy způsobující mastitidu.
Mezi jednotlivými farmami se výsledky (podíl vzorků, které limit splnily) velice lišily. Z testovaných faktorů, které by na kontaminaci mleziva mohly mít vliv, byl faktor farmy vyhodnocen jako nejvýznamnější.
Tato extenzívní studie opět podtrhává význam správné zoohygieny při dojení a zkrmování mleziva, nutnost dostatečné sanitace nádob jak na nadojené mlezivo, tak krmných nádob a dudlíků a rovněž důležitost správného managementu mlezivové výživy. I když testy byly provedeny ze vzorků získaných okamžitě po podojení, byla již jejich mikrobiální kontaminace velmi vysoká. Při následném skladování a manipulaci, která obvykle předchází samotnému zkrmení, se kontaminace nadále zvyšuje. Krmení takovým mlezivem potom představuje pro tele reálné zdravotní riziko.
autor: Eliška Nejedlá, fotografie Stanislav Staněk