Dobrá pastvina je základem pro extenzivní chov ovcí. Pastva doplněná o hrudku minerálního lízu a napajedlo zpravidla dokáže uspokojit veškeré živinové požadavky přežvýkavců. Pasení ovlivňuje také stav a druhové složení pastevního porostu. Působením bachorových, střevních i půdních mikroorganizmů dochází k neustálé přeměně látek potřebných pro život a růst jak zvířat, tak rostlin. Opakuje se koloběh, který je základem života ovce i pastviny, a který se stal i tématem dalšího semináře s mezinárodní účastí z cyklu „Chov ovcí v Karpatech“ konaného 19. 8. 2022 v Nýdku.
Seminář pořádal Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i. ve spolupráci s Krajským sdružením SCHOK Moravskoslezského kraje.
Doc. Ing. Karol Kočík, CSc. z Katedry plánovania a tvorby krajiny Technickej univerzity vo Zvolene ve svém příspěvku zabýval „Chovom oviec a využívaním travo-bylinných spoločienstiev“. Osvětlil vznik a vývoj travních ekosystémů přirozenou cestou i činností člověka. Poukázal, že na trvalé pastevní porosty působí celá řada abiotických faktorů, které jsou člověkem jen stěží ovlivnitelné (klima, reliéf, typ půdy, hydrologické poměry) a pouze některé aspekty můžeme ovlivňovat pomocí cílených zásahů čili pratotechnikou (živinový režim půdy, obsah a kvalita humusu v půdě, stav a struktura půdy). Vysvětlil, že v přirozeném koloběhu vývoje porostu tvoří v našem klimatickém pásmu travní společenstva pouze přechodný stupeň mezi holinou a klimaxovým stádiem lesa a pro jejich udržení je tedy potřebná pravidelná pastva či kosení. Podstatnou část své přednášky věnoval vlivům valašské kultury na charakter trávo-bylinných společenství Karpat. Na základě výsledků vlastních výzkumů dokumentoval přínos pastvy ovcí z hlediska biodiverzity, výskytu léčivých rostlin a „medonosnosti“ trávo-bylinných porostů.
Dr inż. Anna Salachna z Instytutu Ochrony i Inżynierii Środowiska Akademii Techniczno-Humanistycznej w Bielsku-Białej (Polsko) se rovněž zabývala významem pastvy pro uchování biologické rozmanitosti v horských oblastech. Z tohoto pohledu definovala pastvu ovcí jako „ekosystémovou službu“, kterou poskytují chovatelé ovcí společnosti. Tato služba obsahuje zásobování ovčími produkty, regulaci oběhu organických látek v přírodě, udržování horských luk ve fázi trávobylinných společenstev, ochrana cenných lokalit a rostlinných druhů a v neposlední řadě zachovávání tradiční pastýřské kultury s přesahem na rozvoj turistického ruchu. Dále uvedla předběžné výsledky jejich výzkumů týkajících se pastvy ovcí v polské části Slezských Beskyd. Zatím na sledovaných lokalitách identifikovali 176 druhů rostlin a pomocí 40 ovcí vybavených GPS obojky identifikovali místa jejich preferenční pastvy. Zjistili, že ovce se rady pasou zejména na lokalitách s vyšším výskytem ovsíku vyvýšeného.
Dalším přednášejícím byl doc. Ing. Josef Hakl Ph.D. z Katedry agroekologie a rostlinné produkce ČZU v Praze. Ve své prakticky zaměřené přednášce se zabýval ošetřováním travních porostů. Upozornil, že trvalé travní porosty zaujímají v rámci ČR plochu kolem 1 mil. ha a tvoří nedílnou součást krajiny. Podle úrodnosti lokality způsobu využití jsou schopny ročně vyprodukovat 0,5-15 tun sušiny biomasy na hektar. Jsou to trvalé a živé kultury a při jejich ošetřování je potřeba brát ohled na biologické cykly rostlinných druhů, kterými jsou tvořeny. Charakter péče o tyto porosty přirovnal k péči o les. Zabýval se i specifikou pastvy ovcí, jejíž selektivita je u mladé píce obecně malá, ale u starších porostů ovce opakovaně spásají nejmladší píci a preferují vybrané druhy. Z tohoto důvodu se jako nevhodná jeví kontinuální pastva ovcí a doporučují se různé formy dávkové pastvy se střídáním stanovišť. Z hlediska koloběhu živin upozornil na možný nepříznivý vliv používání chemických antiparazitik na proces rozkládání výkalů zvířat. Při pastevním managementu je potřeba brát ohled na plochu pastviny, její výnos, počet zvířat a čas a mít vždy alespoň v jednom z těchto faktorů určitou rezervu (stupeň volnosti). Základem je optimální zatížení pastviny. Přílišná extenzita je spojená s více selektivní pastvou a přílišná intenzita s vice homogenním porostem a rizikem poškození porostu i neuspokojení potravních požadavků zvířat. Dobrá balance mezi „nabídkou“ a „poptávkou“ vede k minimalizaci nedopasků. Při sečení nedopasků je také potřeba přemýšlet a balancovat, neboť na jedné straně zamezuje šíření pastevních plevelů, na straně druhé však obvykle vede ke snížení biodiverzity porostu. Vyšší diverzita pastevních společenstev zvyšuje jejich adaptabilitu např. k suchu.
Valašský vojvoda pro slezské a malopolské vojvodství v Polsku Józef Michałek z Istebnej měl přednášku týkající se bačování v polských Karpatech. Upozornil, že některé horské pastviny (hale) byla člověkem vytvořeny už před 600 léty, a že jsou cennou součásti kulturního dědictví těchto horských oblastí. V současnosti v polských Karpatech probíhá pastva ovcí salašnickým způsobem na ploše cca. 10 000 ha. Na salaších je chováno kolem 50 000 bahnic pod vedením asi 80 bačů, kterým pomáhá přibližně 300 valachů (juhasů). Cílem je zachování tradičních forem hospodaření a regionálních výrobků při splnění současných požadavků a hygienu a kvalitu výrobků. Ovčí sýry jsou vyráběny ručně přímo na salaši z nepasterizovaného mléka, avšak podléhají pravidelným mikrobiologickým kontrolám. Velký důraz je kladen na udržování čistoty v kolibách a jejich okolí. Na podporu tradičního chovu ovcí jsou cíleny regionální dotační programy jako například „Owca Plus“.
Následovala návštěva pastviny s diskusí s odborníky na téma hodnocení a ošetřování travních porostů a prohlídkou ohrady na ochranu ovcí před vlky pracovně nazvané „KOTELNICA“.