Velikost je jedna ze základních biologických charakteristik, která ovlivňuje fysiologii buněk. Jde nejen o celkovou velikost, ale také o velikost jednotlivých buněčných organel. Základním aspektem velikosti je její absolutní hodnota, která má mezní limity, které jsou nezbytné pro to, aby buňka mohla vůbec fungovat. Oocyty a časná embrya (zygoty) savců představují vynikající experimentální model pro studium daných mechanismů a zodpovězení základních otázek vlivu změn velikosti buňky (cytoplasmy), případně jejích organel – jádro, jadérko, chromosomy, na její funkci. Vzhledem k tomu, že jsou v embryologii běžně používány mikromanipulační metody (přenos jader – klonování, injekce cytoplasmy, intracytoplasmatická injekce spermie, atd.), můžeme předpokládat, že hlubší pochopení vztahů mezi jádrem a cytoplasmou povede k zvýšení jejich efektivnosti.