Za 70 let se toho v silážování událo hodně. Především je třeba připomenout: 1960 použití kyseliny mravenčí; 1969 LAB; 1975 LAB a enzymy; 1985 – 1990 Konzervace cukrovarských řízků – konzistence, AITK, silážní šťávy; Konzervace biologickou cestou – účinky dusičnanů, dusitanů, pesticidů na BMK; Konzervace drtí obilovin a luskovin; K. ortofosforečná, k. propionová, jako kontrolní k. mravenčí; Celuláza při konzervaci píce s vyšším obsahem vlákniny (1989). V letech 1991 2008 Zlepšení silážovatelnosti přímo na poli (konzervace směsí trav, vojtěšky a jetele); Konzervace cukrovarských řízků s vyšší sušinou, louhovaného zrna, vlhkého zrna; Snižování rizik chovaných hospodářských zvířat (se zaměřením na obsah fytoestrogenů (kumestrolu) ve vojtěšce a riziko zkrmování nekvalitních siláží; Omezení ztrát aerobní degradací siláží, vlivy na aerobní stabilitu siláží. Od roku 2009 dodnes: Faktory ovlivňující nutriční hodnotu hybridů kukuřice a kukuřičné siláže; Vývoj nových biologických a chemických silážních přípravků a jejich kombinací; Nové možnosti obohacení krmných směsí o přírodní složky; Aplikace precizního hospodaření v celém procesu, od výroby siláže až po krmení.