Šlechtění dojeného skotu bylo dlouhodobě zaměřeno na zvyšování produkce mléka. Výsledkem byl nejen nárůst užitkovosti, ale také zhoršení ukazatelů biologické zdatnosti, kterými jsou například zdraví, odolnost, plodnost či dlouhověkost dojnic. Odvětví chovu dojeného skotu musí čelit dalším výzvám, ze kterých lze jmenovat dopady klimatické změny, efektivní využití zdrojů (půda, voda), tlumení emisí a pokles genetické diverzity. V reakci na tento stav jsou rozšiřovány selekční indexy a definovány nové fenotypy. Větší prosotr dostávají ukazatele zdraví, welfare, environmentální efektivity, obecné resilience a dlouhověkosti. Významným nástrojem k efektivnímu šlechtění je genomika, která přinesla zpřesnění predikce, zkrácení generačního intervalu a vyšší genetický zisk.