Chov koz má v České republice bohatou a dlouhou historii (od 17. století). Chov koz a práce s tím spojené (např. chovatelské činnosti, výstavy hospodářských zvířat, omezení kontroly užitkovosti v důsledku prevence mobility populace) ovlivňují jak klimatické změny, tak nově i koronavirová pandemie. Snížením počtu zvířat (zejména plemenic) v letech 2018 až 2020 se snížila produkce mléka (2400 I) a sýrů (2401), což mimo jiné zvýšilo cenu sýra na 320 Kč/kg. Uvedené snížení počtu zvířat v sektoru chovu koz bylo způsobeno spíše nepříznivými klimatickými podmínkami než kovidovou pandemií. V zahraničním obchodu (zejména v exportu) s kozami nedošlo v roce 2020 ve srovnání s předchozími lety k žádným zjevným významným změnám a podobný vývoj byl evidentní i v prvních měsících roku 2021. Český statistický úřad (2021) evidoval v posledních letech stabilní spotřebu v položce „skopové, kozí, koňské maso“ (0,4 kg/obyv.), neměnila se ani spotřeba kozího mléka (0,1 litru/obyv.). I přes relativně nízkou produkci a domácí spotřebu kozího masa a mléka patří chov koz stále k neopomenutelným oblastem českého zemědělství. Pro zajištění budoucí soběstačnosti České republiky v produkci kozího mléka a masa je nutné zachovat nebo rozšířit současná stáda, což je mimo jiné podmíněno ekonomickou výhodností chovu.