Cílem studie bylo na základě dostupných dat z KU provést fenotypovou a genetickou analýzu možnosti využití počtu zalehnutých selat v genetickém hodnocení prasat. Data obsahovala informace o 11481 opraseních od prasnic sesbíraných v letech 2014 až 2025. Do dalších analýz byla ponechána pouze data pocházející od prasnic plemen české bílé ušlechtilé – ČBU a česká landrace – CLA. Hodnoceným znakem byl počet zalehnutých selat. Znak byl hodnocen ve třech alternativách.- PZSo – jako skutečný počet zalehnutých selat v každém vrhu, PZSb – jako binární vyjádření výskytu zalehnutých selat v rámci každého vrhu (ano = 1/ne = 0), PZSs – vyjádřeno jako procentuální ztráty z počtu živě narozených selat. Znak byl také zhodnocen samostatně jako projev na prvním oprasení a samostatně na druhém a dalších opraseních. Jako efekty s prokazatelným vlivem na sledovaný znak byly vybrány: plemeno matky (ČBU nebo CLA), plemeno otce (ČBU nebo CLA), stádo-rok-období oprasení, pořadí oprasení, počet živě narozených a počet dochovaných selat. Z celkového počtu oprasení ve sledovaném období tvořila téměř polovina vrhy se zalehnutím. Ze všech hodnocených prasnic se zalehnutí vyskytovalo u téměř šedesáti procent z nich. Pokud bychom hodnotili pouze vrhy se zalehnutím, tak u nich je podíl zalehnutých selat přes deset procent ze všech živě narozených selat. U 41,96 % prasnic se zalehnutí vyskytlo ve více něž jednom vrhu. Ve sledovaném souboru tvořilo jedno, max dvě zalehnutá selata ve vrhu 89 % všech zalehnutých selat. Počet zalehnutých selat se v závislosti od pořadí oprasení od prvního oprasení po třetí postupně snižoval, pak došlo opět k nárůstu. V závislosti na hodnocené alternativě znaku se dědivost pohybovala od 3,2 % pro počet zalehnutých selat vyjádřen jako podíl ztrát až po 5,1 % pro model, který hodnotil originální počet zalehnutých selat za využití efektu permanentního prostředí matky. Dál bylo genetickou analýzou zjištěno, že existuje genetický rozdíl mezi počtem zalehnutých selat na prvním oprasení a na druhém a dalších opraseních, kde byla dosažena genetická korelace mezi zmíněnými znaky pouze 45 %. Výsledky této studie naznačují, že je možné snížit četnost zalehnutí selat prasnicemi pomocí genetické selekce. Míra genetického pokroku bude také záviset na váze této vlastnosti v ekonomickém indexu. Ačkoli genetika vysvětluje pouze malou část variability zalehnutí, ekonomický přínos snížení průměrného zalehnutí v stádech může být velmi významný.