Emise skleníkových plynů z živočišné výroby představují významný problém v kontextu klimatických změn. Článek se zaměřuje na zdroje emisí skleníkových plynů v živočišné výrobě a na metody pro jejich kvantifikaci a hodnocení dopadů. Zemědělství a lesnictví v letech 2010-2019 bylo zodpovědné za zhruba 21 % světových antropogenních emisí. V Česku zemědělství generuje 7 % celkových emisí skleníkových plynů, přičemž jedním z hlavních zdrojů je metan z trávení hospodářských zvířat.
Emise skleníkových plynů se odhadují podle metodických pokynů Mezivládního panelu pro klimatickou změnu, které byly zpracovány na základě mezinárodních literárních přehledů vědeckých prací týkajících se měření antropogenních zdrojů emisí skleníkových plynů. Pro hodnocení dopadů na životní prostření se používají metody jako analýza životního cyklu (LCA) a ekologická stopa. LCA hodnotí environmentální dopady během celého životního cyklu produktu, zatímco ekologická stopa porovnává lidskou činnost s trvalou udržitelností. Hodnocení uhlíkové stopy je zásadní pro identifikaci a zavádění udržitelnějších zemědělských a chovatelských postupů, které mohou výrazně snížit negativní environmentální dopady.