Pro selekční programy dojeného skotu je v posledních dekádách charakteristický odklon od samotného zvyšování užitkovost směrem k více vyváženému chovnému cíli, který zahrnuje znaky související s udržitelností živočišné výroby, jako jsou funkční znaky, welfare zvířat a efektivita produkce. Jedním z nově zaváděných znaků je obecná odolnost, která je definovaná jako schopnost vyrovnat se s krátkodobými rušivými vlivy prostředí, případně se po jejich odeznění vrátit do původního stavu. Při vyjádření odolnosti vycházíme z proměnlivosti a kolísání často měřených vlastností jako je denní produkce mléka a mléčných složek, živá hmotnost, příjem krmiva či aktivita dojnic. V naší studii jsme se zaměřili na analýzu proměnlivosti denního nádoje v prvních 100 dnech laktace u 1 405 holštýnských krav zaznamenaných v pěti spolupracujících podnicích. Odhad koeficientu dědivosti pro přirozený logaritmus rozptylu denních nádojů LnVar_R dosáhl hodnoty 0,26. Korelace na základě plemenných hodnot ukázaly, že vyšší proměnlivost denní užitkovosti byla geneticky propojena s vyšší produkcí mléka a bílkovin, avšak nižší s nižším obsahem bílkovin a tuku v mléce. Vyšší proměnlivost nádoje na genetické úrovni souvisela i s horší plodností, dlouhověkostí a znaky zdraví vemene (vyšší obsah somatických buněk, výskyt klinických mastitid). Selekce odolnějších dojnic může vést ke snadnějšímu řízení stáda, snížení nákladů potřebných na ošetřování a léčbu zvířat, lepší animal welfare a tím podpořit ekonomiku chovu dojeného skotu v České republice.