Změnou chovatelských praktik u hospodářských zvířat ve smyslu zvětšování farem a minimalizace ošetřovatelské péče dochází také ke změně struktury onemocnění, začínají převládat nemoci polyfaktoriálního původu vznikajících spolupůsobením infekčních agens a environmentálních stresorů, mezi které kromě prostředí (fyzikální, chemické a biologické) řadíme také ustájení (technologické systémy ustájení včetně vlivu podlah a steliva, krmení, napájení, odklizu exkrementů a větrání), management (hustota osazení prostoru, turnusový systém chovu, DDD, medikace, vakcinace, zoohygienická opatření) a další otázky biologické bezpečnosti (biosekurity) chovu. Neméně důležité jsou i otázky týkající se zabezpečení dostatečného množství kvalitního nekontaminovaného krmiva a vody pro zvířata. Prevence onemocnění hospodářských zvířat je jedním z předpokladů zajištění dobrého zdravotního stavu a užitkovosti ustájených zvířat i dosažení ekonomické rentability chovu.