Cílem článku je připomenout biologické základy (důvod) mléčné produkce, tedy že dojnice je, stále a především, savčí matka. A také nabídnout zamyšlení, že větší zapojení základní biologie (tedy spíše „zoo“ než „techniky“ ze zootechnické profese) může být funkční a prospěšné. Je třeba vážně uvažovat o tom, že za tristními reprodukčními parametry a krátkověkostí dnešních vysokoužitkových dojnic stojí i přehlížené a podceňované chování a evolučně formované biologické zákonitosti a rozhodovací procesy. To, co máme tendenci označovat souhrnně „poruchami reprodukce“, může být ve skutečnosti odpovědným a sebezáchovným plánováním rodičovství ze strany krav, jež vystavujeme enormní zátěži, kterou fyzicky ani psychicky nezvládají. Pochopení těchto principů a jejich promítnutí do chovatelského managementu a reprodukčních strategií má obrovský potenciál optimalizovat („trvale zudržitelnit“) mléčnou produkci, dramaticky prodloužit produkční život dojnic, zlepšit jejich reprodukci a obecně welfare dojeného skotu. Lze předpokládat, že vyšší počet laktací sníží ekologickou zátěž chovu dojeného skotu, a snížení produkce v prvních produkčních letech bude kompenzováno rostoucí produkcí u zdravých starších zvířat, a to za smysluplné ekonomiky chovu i vstřícnějšího přístupu laické veřejnosti.