Chování králíků, které je ve volné přírodě formováno sociální strukturou, teritorialitou a hierarchickými vztahy, je zásadní pro pochopení výzev spojených se skupinovým ustájením králíků. To z pohledu welfare představuje složitou problematiku, jejíž řešení nemusí vždy odpovídat lidským představám o ideálním chovu. Vědecké výzkumy i praktické zkušenosti ukazují, že pro úspěšné skupinové ustájení králíků je třeba hlubokého porozumění jak zvířatům, tak prostředí, v němž žijí nebo v němž jsou chována.