Ustájení rodících a kojících prasnic je v současné době aktuálním tématem, které řeší chovatelé, vědecká veřejnost, odborníci na welfare zvířat i laická veřejnost. Při posuzování vhodnosti či nevhodnosti jednotlivých technologií je nutné vzít v potaz potřeby prasnice, selat i chovatele. Různé systémy ustájení se odlišují délkou fixace prasnice či nároky na prostor, který mají zvířata k dispozici. Technologie využívající fixaci rodících a kojících prasnic byly masivně využívány po celá desetiletí. Jejich výhodou byla nízká náročnost na plochu, snadnost manipulace se zvířaty a nízká mortalita selat v důsledku zalehnutí prasnicí. Méně ohledů se bralo na welfare prasnic i selat. Výhodou volného ustájení je možnost volně projevovat mateřské chování prasnice, včetně stavby hnízda, pokud je jí poskytnut vhodný materiál. Jako alternativa mezi volným ustájením a trvalou fixací prasnic během laktace jsou využívány kotce s dočasnou fixací prasnice během několika dní po porodu. Tyto kotce kombinují výhody klasických fixačních klecí a volných porodních kotců.