V druhé polovině dvacátého století byl záměr chovat kuřata především pro intenzivní růst, počátkem jednadvacátého století pak rostl zájem o produkci pomaleji rostoucích kuřat masného typu nebo kohoutků genotypů s kombinovanou užitkovostí. Tato změna souvisí s vyšším povědomím lidí o welfare zvířat a vyššími požadavky na vyzrálost masa ze strany spotřebitelů. Mimo to je velkým etickým problémem utrácení jednodenních kohoutků nosných linií. Proto byl ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, v.v.i. realizován pokus zabývající se touto tématikou. Limitujícím faktorem pro širší využití masa pomalu rostoucích kuřat bude pravděpodobně nižší užitkovost, křehkost a šťavnatost masa a vyšší cena masa. Slibným zjištěním však je, že nebyly nalezeny žádné významné rozdíly mezi genotypy pro celkovou přijatelnost. U duálních kohoutků mohla pravděpodobně sehrát svou roli vyšší zralost masa, která kompenzovala nižší křehkost a šťavnatost masa tohoto genotypu. Navíc lze předpokládat, že spotřebitelé budou ochotni zaplatit více za drůbeží produkty, které nevyžadují utracení jednodenních kuřat.