Hodnocení vlivu času dojení a týdne laktace na variabilitu nádoje a obsahu mléčných složek bylo provedeno u 71 dojnic holštýnského plemene v období prvních pěti týdnů laktace. Celkem bylo použito 568 vzorků mléka z ranního a odpoledního nádoje. Množství nadojeného mléka během prvních pěti týdnů laktace se postupně zvyšovalo a výrazně vyšší nádoj byl pozorován při ranním dojení. Obsah tuku s postupující laktací naopak klesal. Signifikantně vyšší obsah mléčného tuku byl pozorován v mléce z odpoledního dojení. Kromě základních složek byly sledovány také rozdíly ve složení mastných kyselin (MK) mléčného tuku. Obsah MK s krátkým řetězcem (SCFA) a kyseliny palmitové (C16:0) se s postupující laktací významně zvyšoval, zatímco obsah MK s dlouhým řetězcem (LCFA), kyseliny stearové (C18:0) a kyseliny oktadecenové (C18:1) s postupující laktací výrazně klesal. Obsah SCFA, MK se středně dlouhým řetězcem a C16:0 byl vyšší ve vzorcích mléka z ranního dojení, zatímco obsah LCFA, mononenasycených MK a C18:1 byl naopak vyšší ve vzorcích z odpoledního dojení. Vývoj obsahu MK souvisí především s metabolickou zátěží v rané fázi laktace. Příčiny rozdílů v obsahu MK mléčného tuku mezi vzorky mléka z ranního a odpoledního dojení dosud nejsou zcela zřejmé a budou pravděpodobně souviset s cirkadiánními rytmy. Tyto rozdíly však mohou hrát důležitou roli při hodnocení vztahů mezi přímými indikátory energetické bilance a jednotlivými složkami mléka.