Valašská a šumavská ovce patří mezi původní plemena, která si uchovala řadu užitečných vlastností ke kterým patří skromnost, nenáročnost a dobré mateřské vlastnosti.
Šumavské a valašské ovce jsou zařazeny do Národního programu ochrany a využití genetických živočišných zdrojů, jehož účelem je zejména zachování genů původních plemen hospodářských zvířat v co největší šíři a rozmanitosti. Vysoké procento příbuzných jedinců v populaci znamená nízkou variabilitu genetické výbavy což s sebou obecně přináší zhoršenou životaschopnost a přežitelnost dané populace v měnících se podmínkách prostředí.
Do jaké míry se to daří, můžeme usuzovat mezi jinými na základě rozborů rodokmenů, pokud jsou dostatečně kompletní a jsou dlouhodobě vedeny.
Dlouhodobá sledování těchto plemen v rámci výzkumného grantu týmu Výzkumného ústavu živočišné výroby přinesla první výsledky, které bohužel svědčí o poklesu variability současných genofondů daných plemen.
Ačkoliv jsou populace těchto plemen v současnosti poměrně početné (přibližně 1000 aktivních zvířat u plemene valaška a 2000 u plemene šumavka) je u nich vlivem nevyrovnaného poměru pohlaví a vzájemné příbuznosti mezi zvířaty riziko ztráty genetické variability podobné jako u zhruba dvacetinásobně menší populace nepříbuzných zvířat se stejným počtem samců a samic.
Udržení efektivních velkostí populací je jedním z hlavních úkolů plemenářské práce u genetických rezerv hospodářských zvířat. Kromě rodokmenových informací lze pro sledování genetické proměnlivosti využít i molekulárně-genetická data. To už je však další příběh.
autor: Michal Milerski